Atlantic fever

Dnes nás čeká dlouhá cesta, navigace říká něco o 900 km. Ale to není důvodem si to neužít. Den začíná snídaní. Ty kontinetální snídaně se mi začínají pomaličku přejídat, dal bych si míchaná vajíčka, nějakou zeleninu a ne jen pořád houska, sýr, šunka, med a marmeláda. Vyrážíme lehce po deváté a míříme na severozápad (to teď bude pár dní hlavní směr) do města Elvas. Elvas je zpasáno na seznamu světového dědictví UNESCO pro největší souvislé hvězdicovité opevnění na světě. A když k městu příjíždíte, tak je to opravdu impozantní. Stejně, možná i více je impozantní zachovalý akvadukt, který se v několika patrech tyčí nad městem. Ve městě jsme před desátou, takže tu skoro nikdo není, v Portugalsku se ulice začínají plnit až po 11, tedy poledne našeho času, ale taky se tu slaví do 5 hodiny ranní. Ve čtyři ráno, jsou ulice plnější než v 10.

Po jedenácté se posouváme k cca 15 km vzdálenému zhroucenému mostu mezi Portugalskem a Španělskem. Most byl postaven začátkem 16. století a vydržel do začátku 18. století, kdy byl zničen dělostřeleckou palbou ve válce o španělské dědictví. Most je v současné době kulturním dědictvím uznaným jak Portugalskem tak i Španělskem. Není tu však žádný stánek s občerstvením, ani kafeterie, takže tu kromě nás a spousty zvířat nikdo není.

Most Ayuda je posledním místem v Portugalsku které navštěvujeme a po pár minutách se vracíme do Španělska, dnes musíme dorazit do Zaragorzy a to nám ještě časové pásmo jednu hodinu sebere.

Cesta přes Španělsko probíha v klidu, je tedy potřeba si opět zvyknout na jiný styl řízení. Španělé se z levého pruhu nevracejí, ale stačí jednou bliknout levým blinkrem a hned uhýbají. Jak jsem již psal, až po Madrid vše ok, ale pak přišla průtrž mračen a voda nestíhala ze silnice odtékat a v tomto nečase jsem si odbyl 150 km. Cca 50 km před cílem mračna ustoupila a Zaragoza nás přivítala sluncem. Po ubytování jdeme prohlédnout staré město a cestou zpět večeře v All you can eat tapas restaurantu.

Jak se letošní dovolená pomalu chýlí ke konci, začínají se opět navyšovat počty kilometrů, které je potřeba za den ujet. Dnes do bylo něco přes 300. Z Fara jsme vyrazili na sever a nechali moře pro tento rok za sebou. Po dvou hodinách dorážíme do oblasti Velkého jezera, které se zasahuje jak do Portugalska, tak Španělska. Zde navštěvujeme hrad Monseraz a hned v zápětí hrad Mourao. Pak sjíždíme k dolů k pobřeží jezera a dáváme piknik.

Cestou do města Evora se zastavujeme ve vinotéce a doplňujeme zásoby portského. Evora je historické město se spoustou památek, lze tu nalézt zbytky římského chrámu, druhou nejstarší univerzitu v Portugalsku a mnoho kostelů a chrámů. V parku zrovna probíhá koncert jazzové hudby a tak odpoledne utíká velice rychle. K dobré náladě přispívá cerveza a i vybrující hodinky oznamující vítězství Slávie 3:0. Tak to má být.

Návštěva národního parku nebyla plánovaná. Doporučení na něj jsme dostali včera, a tak jsme ho agilně zařadili do programu. Park byl od hotelu necelou hodinku. Zastavili jsme na parkovišti a vydali se na naučnou stezku (okruh cca 10 km). Hned za první zatáčkou se ukázal mokřad plný kamenů, jen co jsme ale přišli blíž, tak se kameny daly do pohybu, nebyly to totiž kameny, ale krabi. Stovky, možná tisíce, krabů všech velikostí, úchvatné. Krabi, volavky, potápky, čápi a mnoho dalších nás provází první polovinu okruhu. Pak se krajina trochu změní, začíná být víc zavodněná a v lagunách se brodí volně žijící plameňáci, stovky plameňáků sbírající sílu před odletem do Afriky.

Dále procházíme kolem vypařovacích rybníčků, kde se připravuje mořská sůl. Každý rybník je v jiné fázy odpařování, a tak v některých je již téměř jen sůl, jiné vypadají jako s normální vodou. A v jednom již probíhá těžba, rypadlo nakládá na valník traktoru, který vozí sůl na hromady kolem. Zajímavé.

Poslední překvapení nás čeká těsně před koncem okruhu, po cestě si to vykračuje chameleon.

Zastávka číslo dvě je město Castro Marim s jeho dvěmi pevnostmi ležící na hranici se Španělskem.

Pak se přesouváme zpět do dnešního cílového města Fara. Faro je zase trochu jiné než ostatní portugalská města, je již takové víc španělské.

Dnešní program byl jednoduchý, do jedenácti se přemístit cca 30 km na východ na pláž v městěčku Carvoeiro. Tam se nalodit do malé lodi a projet cca 20 km kolem pobřeží a prohédnout si z břehu nedostupné jeskyně, kde tou nejzajímavější a nejikoničtější je jeskyně Benagil. Pak jsme se přes hrádek v Portimão, přesunuli do pobřežního města Sesmarias, kde jsme strávili zbytek dne na pláži.

Dnes si dovolím malou odbočku k tomu jak portugalci řídí. Vychází to asi z toho poklidu zde, ale oni nikam nespěchají, na dálnici mají maximálku 120, tři pruhy ale v levém je doporučená 70, v prostředním 50, a oni tak jedou. Na jedničkách je maximum 90, ale modrou značkou doporučeno 70 a všichni jedou těch 70. Tak se chovají osobáky, ale dodávky a náklaďáky to je věc jiná. Takže na dálnici v levém pruhu jsou hlavně náklaďáky, dodávky a já a jedeme těch 140-160. Kruháky řeší stejně jako italové, ten kdo zůstává na objezdu, ten bliká, kdo ho opouští tak blikat přestane. Ale jinak se zde jezdí pohodově. To Sicílie bylo jiné kafe

Dnešní den začal rychle, v surfařském resortu kde jsme byli ubytovaní se snídaně nepodává, každý si vaří sám. My ale nic nakoupeného neměli a tak rovnou vyrážíme do Azenha do Mar, kde začíná trek po pobřeží národním parkem Sudoeste Alentejano e Costa Vicentina. Je to jen pár kilometrů po útesech, ale výhledy to jsou top. Snad že je po sezóně tak tu opět nikdo není a můžeme sedět v klidu na kraji útesu a pozorovat z výšky cca 30 metrů přicházející vlny. Vlny nevypadají zrovna velké, ale občas přijde nějaká mohutnější a zmáčí nás i v těch třiceti metrech. Musím přiznat, že když přišla první sprcha, tak jsem byl překvapen. Atlantik má sílu, a to je dnes klidné počasí.

Když se vrátíme k autu, pokračujeme kolem města Sagres, k majáku Cabo de São Vicentek. To je nejvzdálenější bod našeho letošního roadtripu, od teď se už budeme jen přibližovat zpět k domovu.

U majáku ještě loguji 400. geocache a jedeme do města Lagos, kde dnes přenocujeme. Kousek od hotelu je malá pláž, ke které vede opět mnoho schodů, ale stojí to za to. Krásné vlny a pohoda.